7. Velká Lečice - Dobříš C
Dvě „okapovky“ za tři body
Skoro v plné síle, ale proti Dobříši nervák ● Messi je zase v týmu a hned otevřel skóre ● Pan Dolejší jako Petr Hapka ● Driblující Kojenec připomínal skřítka Františka ● Bratrská spolupráce vše rozčísla ● Střihavkovo rozčarování
Třináctý zářez! Ještě přesně sto a Matějka bude mít velké hody, ale než se tak stane, potrvá to ještě skoro sedm let. Řeč je o sérii lečické domácí neporazitelnosti, kterou hoši od Kocáby nepřerušili ani v duelu proti Dobříši C. Nesmírně náročném a nervydrásajícím, kdyby totiž v naší brance opět nestál výtečný Kozel a hosté při svých vyložených šancích tolik nezmatkovali, nálada mohla být docela jiná. Věřme, že v příštím mistráku s Višňovou bude Lečice od začátku do konce pánem na hřišti a ušetří své fanoušky utrpení a stresů.
LEČICE – DOBŘÍŠ C 3 : 1
Kocába Arena – Optimismu před utkáním bylo na tři sedací partie. Ve značném předstihu, jak se sluší na pravého profesionála, dorazil na sraz Messi, a proto jsme se mohli těšit, že Lečice zase jednou nastoupí s pořádným útokem. Pan Oldřich Dolejší, jenž se stále více osvědčuje jako vrchní komisař, byl v Kocába Areně rovněž brzy a pochlubil se novým, slušivým zevnějškem. Vypadá teď jako skladatel a zpěvák Petr Hapka, dát si panáka, mohl klidně manželce zanotovat Levandulovou…
Ve velkém slavily fotbalistky, Miss Lečice dokonce přiznala na ženskou velmi slušné Magické číslo, podezřele vypadaly i ostatní. A to prosím dostaly gólů jako kulí v Sarajevu!
Žádná velká převaha hochů od Kocáby se začátkem zápasu neodstartovala. Messi byl na hrotu tak nějak odstřižený, ani Okapník moc pořádných balonů do běhu nedostával. K první šanci si musel pomoci sám. To když dobříšský brankář špatně rozehrál míč, lečický kapitán svým typickým způsobem přetlačil beka a nahrnul se do vápna. Zvolil pak docela zajímavou střelu, ta však zasáhla gólmana do nohy.
Nato dlouho nic, Lečice připomínala nečerstvého Mildu, který v Lánech zakopl o koberec a má problémy s pohybem. Soupeř byl u všeho dřív, vygumoval nám zálohu, jeho obránci nechybovali, útočníci zlobili. Nájezdy do lečického vápna pořád smrděly gólem, a když jeden z Dobříšských sám před prázdnou bránou prapodivně trefil míč, bylo k nepochopení, že se neprohrává.
Jeden světlý okamžik v podání Hrubeschových oveček však do přestávky ještě k vidění byl. Kojenec, normálně žádný velký driblér, pojednou přešel přes čtyři bránící hráče, až jsme si mysleli, že po trávníku pobíhá skřítek František z Kouzelné školky. Jeho parťačka, superafektovaná Magda Reifová, by jen valila oči. Kojenec naneštěstí své sólo zakončil ranou do připraveného brankáře. Kopal se roh, po něm pálil Rákoska a opět se zaskvěl dobříšský gólman. Jelikož hosté potom znovu převzali režii zápasu do svých rukou, docela jsme se těšili na poločasový hvizd pana Petráska.
Druhá půle směrem dolů, co kdyby rozhodčí pro Lečici pískl alespoň jeden trestňák jako předtím několik pro soupeře?, doufalo se. To se nestalo, dokonce za celý zápas, Střihavka byl bez práce. Dobříš nám zatápěla i nahoru, ale hoši od Kocáby již pomaloučku, polehoučku přidávali na aktivitě.
V 62. minutě znenadání vedení. Messi se vrhl na zteč, zdánlivě do plných. Zázračně, asi jako duch Ruprecht z hradu Kulíkova, prošel zdí soupeřových hráčů, ocitl se před bránou a gólmana si vykostil i s páteří – 1:0. Messi ovšem potom vypadal, jako kdyby narazil do zdi opravdové. „Jedna klička, lup do pravé nohy, druhá klička, lup do levé,“ vysvětloval fotbalista a řidič, co už s autobusem najel 113 milionů kilometrů bez nehody, důvod svého okamžitého střídání.
Po Messiho odchodu hrozilo, že tým zachvátí panika, proto vzal ofenzivní činnost do svých rukou kapitán. Stačilo pouhých pět minut, aby Lečice podruhé udeřila. Jan Hořák-Okapník se rozběhl podél stráně a v momentu, kdy napřahoval ke střele, Hrubesch pro jistotu posílal synovce Horvátha, aby šel hledat balon za drátěnku. Dopadlo to úplně jinak, Hoři namířil ke vzdálenější tyči, tu trefil, jenomže míč se od ní šikovně odrazil za čáru – 2:0.
Nakročeno k výhře tedy bylo, avšak proti Lečici stála Dobříš, pořád nepříjemná a nebezpečná. Zrovna tak potvrdila staré pravidlo, že dvoubrankové vedení je sice krásné, ale také ošidné a když tak kvalitní mužstvo sníží a vrátí se do zápasu, může ještě dojít k pěknému nerváku.
Přesně k tomuto došlo. Stačila jedna standardka, přesná hlavička Šibřinova a už to bylo jen 2:1. Do konce utkání chybělo ještě třináct minut, celých třináct minut, protože pan Petrásek neměl na zápěstí žádné „pabjedy“ jako pan Hudeček v Kamýku. I když bychom je právě nyní potřebovali.
Zatáhnout se před vlastní bránu a hrát bunkr, to mohlo zavánět sebevraždou. A tak Hrubesch ještě poslal na plac Čahouna juniora, aby vedle Hořiho zkoušel držet soupeře v šachu. Zrovna Čahoun mohl jako první vše vyřešit, ale jeho pohotovou střelu jeden z dobříšských zadáků vytáhl z brankové čáry.
Běžela už poslední minuta a Lečice zkusila ještě jednou zaútočit. Střihavka kolmým pasem vysunul Arnošta, ten prosvištěl kolem potoka, s trochou štěstí vyřadil ze hry beka a předložil balon bratrovi. Jan Hořák-Okapník vložil do své druhé „okapovky“ dalších pár kapek žaludečních šťav, s přehledem dal na 3:1 a zápas definitivně vyřešil.
Zaslouženě nezasloužené vítězství už patřilo Lečici, ještě zaslouženější oslavy pochopitelně také. Jen Střihavkovi nebylo mnoho do řeči, že nad ním Okapník na góly povede 6:4, rozhodně nečekal. Co jest ovšem nejdůležitější – hoši od Kocáby jsou zase nahoře! (msč, Prof. Ing. Bobeš CsC.)
Branky: 67. a 90. Jan Hořák, 62. Messi – 77. Šibřina. Rozhodčí: Václav Petrásek (Luhy) 7,5. Bez ŽK. Vrchní komisař: Oldřich Dolejší (Praha) 7. Hlavní pořadatel: Václav Rákosník (Krámy) 7. Kaká Arena: Jaruška Váňová-Kaká 9,5, Ilona Housková 9, Simona Housková 8. Diváci: 113 (vyprodáno). Poločas: 0:0. Hráno 4.10. 2014.
Lečice: P. Svoboda 8 – Váňa 7,5, Srp 8, Rambousek 8,5, Tokaji 8,5 – M. Rákosník ml. 8, K. Rada 8, Fr. Dědina 8,5, Jakub Hořák 8,5 – Messi 8,5 (65. Dušák -, 80. Zboženský ml. - ), Jan Hořák 9. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 10. Vedoucí mužstva Patricie Kozlová-Miss Lečice 10.
Lavička: Houska, Fr. Holec ml., Josef Hrbek. Chyběli: T. Víšek (zranění), Josef Smetana ml. (zaměstnání), L. Kostečka, Štěpán, Toman (?).
Hráč utkání: Jan Hořák-Okapník
Střelci Lečice: 6 – Jan Hořák, 4 – K. Rada, 2 – Messi, 1 – Fr. Dědina, Jakub Hořák.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 167 minut (do dalšího zápasu jde se 13 minutami).
Výroky dne
„Na mě je ta lavička hrozně vysoko.“ (Čahoun junior). „Já tě tam vysadím (reakce Hrubeschova)
„Ty vole, jdi už do p..i, vole!“ (Střihavka se rozčílil na protihráče)
„Na mne kdyby vytáhli tlakoměr, tak se obracejí hadice.“ (Hrubesch netajil nervozitu)
„Jardo, zase nepadáš z takový vejšky, je to dobrý!“ (Hrubesch uklidňoval faulovaného Čahouna juniora)
Kořalka z Kaká Areny čaruje.
Cukr a tlak jdou dolů
Sanatorium na Pleši – V minulosti se našel jeden, co ho po večerní šichtě před kantýnou nesli přes lávku, jindy mu zase po pádu na lečickém Taxisu sešívali nos a ret. I předseda KRKOS mívá slabší dny. Ještě že se najdou tací, co spadlý prapor zvednou, o sebe se sami postarají a nejen, že si neublíží, naopak si pomohou.
Miroslav Střeleček-Čertík měl po sobotní výhře na paměti, že ho v pondělí čeká kontrola s cukrovkou. Žádná divočina, věděl. Poručit si uměl, ale neposlechl se. Magické číslo dotáhl k osobnímu rekordu 561, načež se silně nečerstvý nechal dovézt do Krámů a tam ještě zapadl do Knihovny. Popůlnoční cesta domů byla strastiplná. Na trase Krámy – železniční stanice Nové Dvory – obec Nové Dvory – Občiny – Královky – Matějkovo lesní obratiště – zrádná, kanců a bachyní obvykle plná Mechovka – Požáry však ani jednou nezaváhal, balanc vždy udržel. Upadnout, prasata by měla svačinu.
Po proležené neděli příští den brzy ráno cesta na Pleš plná obav. Při nabírání krve přiznání sestře, to kvůli alibi. Sestřička to samozřejmě paní doktorce napráskala. A vida. Glykemie „jen“ 7,74, tlak 120/70, takový mívá nevinné a ničím neposkvrněné dítě. MUDr. Kateřina Hobzová na Čertíka bručela a vrněla jako spokojená kočka, vzduchem létaly pochvaly.
Kam se hrabeš, Matějko. Dál se boj MUDr. Viktorie Nevařilové. Z Čertíkovy strany zvláštní poděkování Kaká, Iloně, Simoně, neboť jejich kořalka léčí a čaruje. V konzumování se holt musí umět chodit. (msč)
A co na to: István Tokaji
Neřval jsem, abych hráče neznervóznil
Ve svých 53 letech toho na hřišti olítá a jsme si jisti, že toho bude schopen nejméně do šedesáti. Dál vyhrávat sprinterské souboje s protihráči, kteří by ho klidně mohli oslovovat dědo, rozehrávat, odkopávat, řvát, nadávat, vztekat se. Říká se mu buldok, šedý vlk, maďarský honvéd. ISTVÁN TOKAJI-PIŠTA asi nepije „cseresznye ízü szeszesital“ jako Čertík a jiní výtečníci, to by takovou fyzičku neměl. V utkání s Dobříší C toho ovšem měl plné kecky. Ani moc neřval…
Proti Dobříši to byl pořádný fofr, mohl jsi po zápase vůbec chodit?
Po zápase jo. Druhý den to bylo horší, nemohl jsem ani vstát. Ale pak jsem to zas rozchodil.
Ani ses na hřišti moc nevztekal, neslyšeli jsme pověstné „do p..e“…
Měl jsem strach, aby se neprohrálo. Soustředil jsem se na hru. Proto jsem ani neřval, nechtěl jsem spoluhráče znervózňovat.
Co říkáš na střelecké probuzení Okapníka?
Už je na čase, musíme dávat góly. Za stavu 2:1 jsem měl bobky.
Zajímá se o lečické výsledky Ildikó? Kdy ji konečně uvidíme na fotbale?
Když prohrajeme, směje se mi. Když vyhrajeme, dokonce mě chválí. Ildi přijde, až bude teplo, aspoň osmnáct stupňů. Anebo když bude mít zájem přijet někdo z jejích kamarádů, to by jela taky. Ona pořád trénuje, ale omezuje to, konzumuje už jen na 90 procent. (msč)
A co na to legenda: Jaroslav Zboženský st.
Jarda je bůček. Matějka? Bůček, bůček, bůček
Malý, velký muž. Tak ho kdysi nazval Ota Beran. Lépe to ani nešlo, poněvadž JAROSLAV ZBOŽENSKÝ-ČAHOUN starší i přes svou velmi malou postavu dokázal zaplnit celé lečické hřiště, kde patřil k nejbojovnějším hochům od Kocáby. Spoluzakládal KRKOS, velký panák, do kterého se onehdy vešel plný talíř leča, je dnes vystaven v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit (lečo se už vysušilo). Léta se v Kocába Areně neobjevoval, o to více je tam nyní Jarda vítán a obletován.
Konečně tě vídáme v Kocába Areně častěji. Jak se ti současné lečické mužstvo zamlouvá?
Dobrý. Teď tedy Lečice porazila lepšího, Dobříš byla fakt lepší. A ten rozhodčí, já kdybych moh´, já bych mu… A přitom asi naši postavili to nejlepší, co mohli. Určitě mají na to zamotat vpředu tabulku.
Co říkáš výkonům syna? Lečičtí pamětníci se shodují v názoru, že tvých kvalit zatím ještě nedosahuje.
Měl by dostávat víc šancí, kolik teď hrál, deset minut? Ten mladej, vysokej, černej (Fery Holec), ten si nezahrál vůbec, to mě mrzelo. Jarda, když shodí, bude taky dobrej. Je pěknej bůček, má navíc koupený tričko s nápisem Bůček. Jo, snaží se, má ránu, ale chce to chytit dech. Já měl v jeho letech poloviční váhu. On má teď 90 kilo, je ovšem zase o půl hlavy větší než já.
Jak se ti líbí veteráni Rohlíček a Libuna, s nimiž si ještě hrával? Myslíš si také, že by měl pořád nastupovat Matějka?
Divím se, že Libor ještě vydrží celý zápas. Na ženském fotbalu v Buši jsem si všiml, že Jaruška má taky dobrou fyzičku, taky vydržela celý zápas. Libor ani po letech – kolik mu je? – vůbec nepřibral. To Rohlíček hraje s tou svojí váhou celej život. Matějka, ten je v prdeli. Bůček, bůček, bůček! Proč že nechce hrát? Že je línej? Škoda, že takhle ztloustnul, byl to vždycky velkej fotbalista, ale teď už by to na normálním hřišti neuběhal. Aspoň v malý bráně, tam je snaživej.
Máš vůbec něco z fotbalu? Býváš prý často viděn za kabinami při podivné činnosti…
Já vidím celej zápas. Jednou si uplivnu a takových řečí. Já chodím dozadu proto, že musím často čůrat. Doktorka se mě ptala, jestli chodím i v noci, a to zase ne. Přes den hodně piju, takže opravdu musím. (msč)
Malý kvíz od Kocáby
Prezident klubu Roman Hes-Kudrnáč si po domácích zápasech v blízkosti Kaká Areny rád zacvičí. Jaká je jeho nejoblíbenější pomůcka?
a) kůň našíř
b) medicinball
c) švihadlo
d) trampolína
Správné odpovědi zasílejte na klubové stránky nebo přímo Kudrnáčovi na mobil. Řešení kvízu vyjde v příštím zpravodajství.
Správná odpověď z minulého zpravodajství: c) francovka