4. Velká Lečice - Dobříš C

14.09.2013 17:00

Velké drbání hlav

Dobrý dojem z Nové Vsi rychle vyšuměl ● Střihavkův gól roku ● Marná výstraha Hrubeschova ●  S Dobříší hrálo také břevno ● Jediné pozitivum - výjimečně plná lednice 

Na Nové Vsi jen 1:3, prosím, rychle zapomeňme! Teď je tu znovu stejný výsledek, jenomže doma proti dobříšskému céčku, které jsme hodlali a měli porazit. „My prostě nedokážeme dobře zahrát aspoň dvakrát po sobě,“ smutně konstatoval trenér Hrubesch. „Rozhovory budu dávat, až uděláme šest bodů za sebou,“ vrčel Kamil Rada, autor výstavního gólu, jímž šla Lečice do vedení. S výkonem, jaký hoši od Kocáby předvedli mj. před očima čerstvého osmdesátníka Oty Berana, však tuhle laťku těžko zdoláme. Proto nastalo velké drbání hlav, v případě Hrubesche, Kudrnáče, Okapníka či Kojence zcela bezvlasých.

 

LEČICE   –   DOBŘÍŠ C    1 : 3

Kocába Arena – Jak bylo přitom dění před výkopem sympatické. Temperamentní Ilča Rohlíčková, nová kapitánka ženského týmu od Kocáby a budoucí inženýrka, v Kaká Areně úspěšně prošla kontrolou lednice, kde ukázala hned dvě lahve fernetu. Vůbec, lečické fotbalistky vypadaly spokojeně. „Zase jsme prohrály, góla nedaly, ale trenér nás chválil,“ natřásala se Hanka Kozlová-Bartoňová. Zato Richmond Záhorský-Popleta a Vyhlídka dorazili pozdě a jaksi bez nálady, každopádně vedle sebe vypadali jako Jake a Tlusťoch.

Dobříš, evidentně posílená o borce svých mužstev kopajících vyšší soutěže, Lečici k ničemu moc nepouštěla, a to jsme útočili na „dolní“ bránu. Poněvadž se po jednozápasové pauze do sestavy vrátil Průjezďák, trenér ho vrazil do ofenzivního tandemu, vedle Okapníka. Středovou řadu se pokoušel dirigovat Kamil Rada, jeho námaha však vesměs nebyla nic platná, nikdo z ostatních totiž nedokázal udržet míč ani dát přesnou přihrávku, tu finální před branku už vůbec ne.

Přesto v 32. minutě Lečice otevřela skóre a byl to gól k pokoukání. Po střetu s Arnoštem zůstal v rohu ležet jeden ze soupeřových hráčů, na což nikdo nedbal. Balon putoval kousek před šestnáctku, kde napřáhl k neuvěřitelné ráně Kamil Rada-Střihavka. Trefil přesně horní roh brány, z té prý potom na mávače Matějku vylétlo mračno pavouků…

Hrubesch se hlasitě, leč zbytečně, dožadoval zvýšené aktivity, marně lomil rukama při pohledu na bijícího se Okapníka, který při svých občasných průnicích neměl komu nacentrovat, poněvadž záloha ho při brejcích odmítala doplňovat.

Neprochrápat začátek druhé půle, na nic jiného nemohl lečický kouč v kabině upozorňovat. Tím si proti své vůli přivolal katastrofu. Stal se pravý opak, hned po vylezení z kabiny hosté nastřelili tyč, dorážku Palánovu nemohl Kozel chytit ani náhodou. Za chvíli se už prohrávalo, neboť Čahoun junior na malém vápně při krytí protihráče nebyl dostatečně důrazný.

Ačkoli Střihavka, Libuna, Kojenec neustále burcovali mužstvo, křeč se uhnizďovala hluboko pod kůží. Do toho blikanec Lukašenkův, jenž rozhodčí Švidkov naštěstí ohodnotil jen žlutou kartou. Při pohledu na neschopnost založit souvislou útočnou akci se ani nechtělo věřit, že Lečice měla k vyrovnání blízko. Průjezďák náhodným obloučkem otřel míč o břevno. Přišla i standardka z nadějné vzdálenosti. K trestňáku se rozběhl Okapník, jehož tříštivý projektil opět zastavila horní tyč. „Teď už je to vyložená smůla,“ hlesl od lavičky Hrubesch.

Žádné vyrovnání, naopak třetí rána do vazu. Sedm minut před koncem se balon z kopačky Šťastného došoural na tyč a od ní stejně pomaloučku za brankovou čáru. Následné trojnásobné střídání už bylo jen o tom, aby si zahráli i tři ze čtyř náhradníků. Závěrečný soudcovský hvizd znamenal vysvobození i holý fakt, že heroický výkon v Nové Vsi opravdu, ale opravdu vylétl oknem. Nedojde-li v příštím kole na Mokrovratech k nápravě, nad břehy Kocáby se silně rozmnoží černé můry.                                                              (msč)

 

Branky: 32. K. Rada – 47. Palán, 55. Šišma, 83. Šťastný. Rozhodčí: Jiří Švidkov (Příbram) 7 – Liška (Dobříš), Dvořák (Nové Dvory). Vrchní komisař: Jiří Krása (Mníšek) 7,5. Hlavní pořadatel: Václav Rákosník (Krámy) 5. ŽK: L. Kostečka. Diváci: 103. Poločas: 1:0. Hráno 14.9. 2013.

 

Lečice: P. Svoboda 7 -  Váňa 6,5 (85. Toman - ), L. Kostečka 7, Rambousek 6,5, Zboženský ml. 6 – M. Rákosník ml. 7 (85. Fr. Holec ml. - ), K. Rada 7,5, Fr. Dědina 6,5, Jakub Hořák 6,5 – Jan Hořák 6,5, Josef Smetana ml. 6,5 (85. Josef Hrbek - ). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.

Lavička: Houska. Chyběli: Messi (zranění a zaměstnání), Tokaji (dovolená), Štěpán, Dušák (?)

Hráč utkání: Kamil Rada-Střihavka

Střelci Lečice: 2 – Fr. Dědina, Jakub Hořák, Tokaji, 1 – Jan Hořák, K. Rada.

Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 97 minut (do dalšího zápasu jde se 7 minutami), Josef Hrbek – 9 minut (do dalšího zápasu jde s 0 minutami).

 

 

Výroky dne

„Když  to ten Kamil parádně trefil, ze šibenice na mě ke stráni vylítlo 113 pavouků!“ (Václav Dvořák-Matějka)

„On se asi včera někde ožral a teď je ještě pořád dost nadopovanej.“ (Zdeněk Zboženský o svém bratru Čahounovi st., který tentokrát s fyzičkou vydržel celý zápas). „Je to pravda, já u toho byl.“ (Martin Rákosník mladší). „My sem na lavičku pivo nechceme, nejsme totiž žádní alkoholici.“ (Josef Rákosník, člen lečických Ultras).

 

A co na to: Josef Smetana ml.

Kamilův gól? Hezčí než „průjezdovka“

„Proč se mi říká Průjezďák? Já byl v knínském Průjezdu jednou v životě a už mi to zůstalo, protože jsem z něj tenkrát přišel až ráno a hned na mistrák s Oborami,“ musel JOSEF SMETANA mladší před zápasem vysvětlovat novému spoluhráči Rambovi, jak přišel ke zvláštní přezdívce. Po blamáži s Dobříší už byl Pepa naložen poněkud hůře, ale optimismus ho neopouštěl.

Podruhé jsi nastoupil v útoku, ale tentokrát to moc nefungovalo. V čem byl důvod?

Těžko říct. Asi nám uškodila ta spousta chvály za výkon na Nové Vsi, snad jsme Dobříš podcenili. Určitě se nehrálo tak zodpovědně a bojovně. Já normálně v útoku nehraju, takže potřebuju míč na nohu. Když se to jenom nakopává a lítá to pořád nad hlavami, moc se s tím dělat nedá.

Cos říkal Střihavkově gólu? Jeho střela připomínala tvoji „průjezdovku“…

Trefil to nádherně, zapadlo to tam dokonale. Škoda jen, že nám to nakonec nebylo nic platné, vždyť to Dobříš potom otočila. Kamilův gól bych jinak za „průjezdovku“ nepovažoval, byl daleko hezčí. Moje „průjezdovky“ jsou takové „bačkorovaté“. On tohle Kamil uměl už v Kníně, já si na to dobře pamatuju.

Matějku zajímalo, jak jsi na tom byl v pátek se životosprávou. Předpokládáme, že dobře. Nebo se mýlíme?

Jasně, že dobře. V sobotu jsem přijel domů z práce někdy ve dvě nebo ve čtvrt na tři, byl jsem dost utahanej. Poslední dobou mám životosprávu vždy dobrou.

Myslíš, že se Lečice v příštím zápase na Mokrovratech zvedne?

Věřím, že ano. Tedy, když se mančaft zvedne, když s na to zase nevyflákne. Je to vždy o přístupu, kluci musejí chtít, věřit si. Bodovat tam můžeme, já věřím i ve tři body.                                                                               (msč)

 

Ota Beran se hodlá odstěhovat na Kavkaz a dožít se tam 113 let

Nezapomenutelný večer s lečickou legendou

Kocába Arena – Na tohle jsme se těšili celé měsíce. Na večer, kdy budeme s největší legendou lečického fotbalu slavit její osmdesátiny. OTA BERAN se mezi svými cítil skvěle, jeho životním jubileem žila celá kabina. Ještě vyhrát, kdyby se předtím povedlo…

Ota nás obložil bateriemi pitiva, všelijakými pochutinami zrovna tak. Připíjelo-li se na jeho zdraví, nezůstával pozadu. Svého času v lečickém kulturáku skákal s rozběhem na dubový stůl, tohle však ve fotbalové šatně nepředvedl. Tam je stůl rozviklaný, vždyť na něm před každým zápasem spočívají litry Rohlíčkovy francovky…

Vzpomínalo se na dávné časy. Ota jmenoval Josefa Víška staršího, Václava Dvořáka staršího, Václava Rákosníka staršího, Standu Petáka a spoustu dalších. Přítomen byl i Jiří Krása, který po několika panácích naznačil, že by dnes mohl být právoplatným členem KKK. „Kdysi jsme se potáceli od staré hospody U Hrbků a na jedné mezi dělali koláče,“ prozradil bývalý velký brankář, po jehož nepřesných výkopech nám na hřišti dodnes zůstaly roztříštěné lavičky.

Oslavenec se před půlnocí loučil jen velmi nerad. Každopádně slíbil, že to nebyly oslavy poslední. „Devadesátku a stovku tu strávím taky. Pak se přestěhují do Ruska na Kavkaz, tam to vydržím do svých 113 let a opět se vrátím,“ upozornil nás muž, jehož moudrá životní filozofie stojí za zapamatování i pro lidi o celé generace mladší. Oto, bereme Vás za slovo. A ještě jednou, buďte co nejvíc zdráv a pokoušejte se mít z fotbalistů od Kocáby radost. Pokud Vám ji tedy občas udělají…                                            (msč)