4. Počepice - Velká Lečice

14.09.2014 17:00

Kozel zahradníkem? Omyl.

Kozel mimozemšťanem!

Lečický gólman podal výkon stotřináctiletí – známka 113 ● Ani jednou v počepickém vápně, přesto jde bod ke Kocábě ● Odbráněno i se šlapáním vody ● Teenager Šesták vynikajícím rozhodčím ● Hrubeschovo vybryndané pivo za záclonou

Vrah je zahradník. Zahradníkem je kozel. Kozel s velkým K není vrah ani zahradník, nýbrž fotbalový gólman, který si za výkon v Počepicích zaslouží nejvyšší možnou známku 113. Díky němu, ale také díky všem ostatním s neumdlévajícími údy a hlavami veze Lečice z jámy lvové bod za bezbrankovou remízu. Nevystřelit mezi soupeřovy tyče, vůbec se nevyskytovat jeho trestném území – i tohle stačí na špici tabulky III. třídy.

 

POČEPICE    –    LEČICE    0 : 0

Počepice – Neporaženi i po čtvrtém kole, v tabulce na třetím místě! A co teprve, vrátí-li se do sestavy Messi a možná i Lukašenko s Průjezďákem! Hoši od Kocáby jsou nezdolní. Kdo by je chtěl udolat, musel by do Kozla a spol. před zápasem nalít 113 panáků a tím je totálně umrtvit.

Z Počepic šel před zápasem strach. Dosud bez ztráty kytičky, po drtivé výhře 6:0 v Kamýku první místo v tabulce. A Lečice sem přijede oslabena o zraněného Messiho, takže zlobit soupeře nemůže. Avšak je tu tradičně žíznivý trenér, jenž se suchem v hrdle mívá pozoruhodné nápady. Hrubesch si jako obvykle přinesl pivo do kabiny, část ho vybryndal na převlékajícího se Libunu, načež postavil sklenici na okno za záclonu a vyložil své ďábelské karty na stůl.

Sestava se třemi stopery, počítaje v to opět Okapníka, na hrotu Čahoun, jenž prý den předtím nezavíral Knihovnu. Proti Lečici tým atletů a habánů s o desítky let nižším věkovým průměrem, natěšené publikum. No nazdar.

První bobky na sebe nenechaly dlouho čekat. Okapník hraje balon hlavou dozadu, Kozel je však obtěžován a už to smrdí. Pach se naštěstí rozptýlí ve vzduchu. Nato si lečický kapitán dovoluje kličku ve vlastním vápně, je z toho ztráta a pak velká klika pro nás, jelikož domácí nabídnutou příležitostí pohrdli. Dodejme, že Jan Hořák byl posléze už absolutně bezchybný.

Z drtivé převahy Počepic se nic neujímá. Narůstá počet jejich rohových kopů, po jednom z nich přijde závar, odražený míč končí na břevně. „I kdyby to šlo do branky, měl jsem to pod kontrolou,“ ujišťoval Kozel. Když už se balon motá pár decimetrů před prázdnou bránou, Libuna ho duchapřítomně uklízí na další roh.

Počepice dál utahují šrouby, bez obav útočí v deseti lidech, poněvadž nemusejí bránit. Všechny lečické odkopy i Střihavkovy pasy hledají vysunutého Čahouna, jenže ten, i kdyby k němu balon doletěl a on ho zpracoval, by nemohl proti přesile vazounů nic dělat. To Petr Svoboda-Kozel dělal v bráně všechno možné i nemožné, až mu nabíhaly struky na vemenu. Zatímco jeho protějšek po celý zápas připomínal muže stiženého pokročilou prostatou. Být v bráně žlábek nebo mušle, stál by nad tím kostlivec ověšený pavučinami. Inu, když se někdo dlouho nehýbá…

O poločase vyplazené jazyky a hrůza z toho, co se bude dít po změně stran. Pobledlý vrchní komisař Láďa Kropil si dodával odvahy u kantýnského pultu, Čertík zrovna tak. Nevyslovená otázka zněla: Můžeme peklo vydržet i ve druhé půli?

Inferno samozřejmě začalo. Můžeme sebevíce pátrat v paměti, stejně si však nevzpomeneme na zápas, kdy by nás soupeř takhle mačkal. Snad i před pár lety ve Višňové, kde nám naložili 14 gólů, soupeř nepřipomínal takový parní válec. Ani vysoce favorizované Borotice před dvěma týdny nerozjely takové rodeo, tam je ovšem znervózňoval všeho schopný Messi.

Hrálo se neustále v lečickém vápně či v jeho těsné blízkosti. Byly pasáže, kdy Počepice během pěti minut kopaly sedm rohů (počítat je všechny, byl by to dozajista rekord okresu), každou chvíli jsme stavěli zeď proti domácím trestňákům. Ani z toho nic, na Sedlčansku totiž žádný Střihavka nežije…

Kozel si počínal jako inkvizitor. Podal výkon stotřináctiletí, mučil a týral protihráče, co postupně upadali v zoufalství. Lečice měla v minulosti spoustu dobrých brankářů, Václava Marhoula, Jardu Holinku, občas Jiřího Krásu (ten bude asi zuřit), žádný z nich však nezažil a neodchytal to, co Kozel v Počepicích. Muž s vemenem měl všechny střely po zemi, všechny polovysoké, házel robinzonády k tyčím, boxoval centry, vybíhal, přesně vyhazoval i vykopával. Kdepak zahradník, Kozel je mimozemšťan!

Čas běžel jako na potvoru zatraceně pomalu. Lečice urputně bránila, ovšem i za půlkou hřiště se občas ocitala, neboť už po trávníku pobíhal sprinter Habera, takže domácí zadáci sem tam museli vyndavat prsty z nosů.  Pišta ve svých 53 letech prohrál jen málokterý souboj, Rambo na hranici sebezničení vyvezl za půlící čáru nejeden balon, Arnošt zrovna tak, a ještě se nebezpečně oháněl loktem.

Všechna čest rozhodčímu Šestákovi. Nepískal jako nýmand z šestákového rodokapsu, dával hře spád, verdikty takřka vždy přesné, všechny žluté karty jsme si zasloužili. Přitom takový teenager, rádi bychom věděli, zda po něm v hospodě nechtějí občanku…

Nespokojení fanoušci Počepic ječeli vzteky, jejich miláčci se začali hádat. Lečičtí borci během tříminutového nastavení už šlapali vodu, ale vydrželi i to. Onen těžce vydřený bod nakonec ukápl a je jedno, že jsme se vůbec nedostali do soupeřovy šestnáctky. Fotbalový bůh má letos Lečici rád.                 (msč)                                                

 

Rozhodčí: Šesták (Bohostice) 10. ŽK: M. Rákosník ml., Jakub Hořák, Tokaji, Fr. Dědina. Vrchní komisař: Ladislav Kropil (Malá Lečice) 8. Domácí kantýna: 6,5. Diváci: 69. Hráno 14.9. 2014.                

 

Lečice: P. Svoboda 113 – Váňa 9 (46. Houska 9), Jan Hořák 9, Srp 9, Tokaji 9,5 – Rambousek 9,5 – M. Rákosník ml. 9, K. Rada 9, Fr. Dědina 9, Jakub Hořák 9,5 (90. Fr. Holec ml. - ) – Zboženský ml. 8,5 (43. T. Víšek 9, 87. Josef Hrbek - ). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 10. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.

Lavička: -. Chyběli: Messi (zranění), Josef Smetana ml. (zaměstnání), L. Kostečka, Toman, Štěpán, Matoušek (?).

Hráč utkání: Petr Svoboda-Kozel

 

Střelci Lečice: 3 – K. Rada, 1 – Jakub Hořák, Jan Hořák, Messi.

Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 115 minut (do dalšího zápasu jde s 96 minutami). 

 

                                        

Výroky dne

„Ty modrý tam padají jako hrušky. Ne, jako švestky a pěkně přezrálý.“ (jeden z počepických fanoušků)

„V pátek večer otvírám ve Dvorech šatlavu, známé firmy tam stráví noc až do zápasu.“ (trenér Hrubesch se obával, že na dopolední utkání s Obořištěm by někteří hráči mohli jít rovnou z Knihovny)

        

 

A co na to: Petr Svoboda

Kdyby kopal Messi, vyhráli jsme

Kdo nebyl v Počepicích, ten přišel o výjimečný zážitek. O to, jak Lečice bez jediné střely na soupeřovu bránu a pod těžkým tlakem vyválčila bod. Především to však chtělo vidět mistrovství jedenačtyřicetiletého gólmana od Kocáby. PETR SVOBODA-KOZEL sehrál podle mnohých svůj životní zápas a doslova psychicky utýral všechny domácí střelce, jejich trenéra i fanoušky. Sám přitom skromně tvrdí, že toho na něj dohromady moc nešlo a zažil prý i složitější utkání. Nevěříme…

Odchytal jsi ve své kariéře těžší zápas než v Počepicích?

Určitě, určitě. Loni doma s Petrovicemi. Jinak, teď to bylo náročnější v prvním poločase, zákroků jsem měl víc. Ve druhé půli byly tak dvě těžší střely. Bylo moc rohů, pokaždé nebezpečných.      

Věřil jsi i během pekla ve druhém poločase, že Lečice může bodovat?

Když jsem o přestávce v kabině viděl, že je mužstvo na pokraji sil, myslel jsem, že z Počepic odjedeme nejmíň s trojkou. Mančaft na tom byl po 45 minutách opravdu dost fyzicky špatně.

Koho z urputně bránících hochů od Kocáby bys nejvíc vyzdvihl?

Hodně toho odbránil Pišta, to je buldok, je zvyklý na ragbyový styl. Ale také Rambo, Hoři, celá obrana, zmákl to celý mančaft. Hodně pomohl příchod Víška, ten se hodně snažil, rozpumpoval to. Bod je zlatý, dá se klidně rovnat ke třem bodům. Kdyby v Počepicích kopal Messi, klidně jsme mohli vyhrát.    

Jak se ti zamlouval mladičký rozhodčí?

Jó, na svůj věk to zvládl dobře, byl to výborný zápas. Myslel jsem, že podlehne atmosféře, panu Ledinskému, ale nic proti němu. Možná snad, jeden dva trestňáky nemusely být.                                          (msč, ing. Zlatka)

 

 

Malý kvíz od Kocáby

Josef Smetana mladší má v Novém Kníně jedno oblíbené místo. Je to:

a) cukrárna U Mašků

b) ordinace MUDr. Nevařilové

c) samoobsluha U Nechyby

d) hostinec Průjezd

Správné odpovědi zasílejte na klubové stránky nebo přímo Pepovi na mobil. Řešení kvízu vyjde v příštím zpravodajství.

Správná odpověď z minulého zpravodajství: d) tři čtvrtě kila sekané.