15. Lečice - Stará Huť (0:3)
Kruté. Na body tentokrát bylo
Výsledková mizérie pokračuje ● Trenér potřebuje předzápasový dozor ● Okapník nešťastně trefil vlastní úd ● Radimovi se pročišťují plíce ● Pišta je zázrak přírody ● Obětavý Jan Liška
Zmrzli, zmokli, naložit od Huťáků si nechali. A přitom k bodovému vývaru blízko měli. Lečice se porazila sama, vlastními chybami. Tým, který po prvních dvou kolech vedl III. třídu, a málem i po kole devátém (stačilo vyhrát v Počepicích), právě od té doby už vítězství neochutnal a nyní má stále blíž k sestupovému propadlišti, neboť týmy z ocasu tabulky vesměs pilně bodují. Použitelných hráčů je přitom stále míň. Máme jednoho takového, který opakovaně cestuje do značných dálav, aby si takzvaně užil, Lečice je mu šumafuk. Jenže v klubové historii najdete takové, co si kvůli fotbalu raději rozbíjeli partnerský vztah, hlavně být s kolektivem. Takových si važme.
LEČICE – STARÁ HUŤ 0 : 3
Kocába Arena – Je to podivný paradox. „Za první poločasy bychom na jaře měli už dva body,“ hořce po domácí těžké porážce se Starou Hutí poznamenal Velibor Váňa. Měl recht, jelikož i o týden dříve zněl v Dublovicích o pauze výsledek nerozhodně.
Hodně vzruchu vyvolal už před utkáním trenér Jiří Hrbek-Hrubesch. Údajně zapracoval na svém magickém čísle, 207 možná už neplatí! „Pánové, sedm lahví vína s obsahem jeden a půl litru včera padlo, měl jsem toho tak akorát,“ ulevoval si. Snad to bude chtít před příštími mistráky speciální dozor. Podle klubové hierarchie by se ho mohl ujmout předseda Roman Hes-Kudrnáč. To by ovšem dopadlo ještě hůř…
Ve vlezlé zimě a za bodavého deště Lečice první půlhodinu zcela prospala, bylo uměním dostat se za půlku hřiště Zázrak, že jsme soupeřovu ofenzivu přestáli bez úhony, čemuž se divil i pomezní rozhodčí Jan Liška, jenž v té ohromné slotě obětavě a bravurně zastoupil indisponovaného tradičního mávače Milana Maršíka. Delegát utkání pan Švidkov o francouzských holích rovněž trpěl, alespoň však vybízel ke konzumaci sudího Mášu „Dám si kafe, pivo a čaj s rumem. Co bych si nedal, mám řidiče,“ sršel později po zápase dobříšský arbitr dobrou náladou a snažil se ještě navázat akademickou debatu s atraktivní vedoucí mužstva Eliškou Opičkovou.
Zpět ovšem k dění na place plném poletujícího listí. Hoši od Kocáby se rozkoukali až po notné době a dokonce mohli jít do vedení. Radim Sobotka si už netroufá před zápasem popotahovat z cigára, postačí mu žvýkačka. A hle, plíce jsou čerstvější, chuť do hry výraznější i záložníkova občasná potřeba pomoci obraně patrná. Radim se nadechl k nevídanému sólu, jež dokončil neskutečně přesnou přihrávkou přes celé vápno na volného Kojence. Ten čekal, čekal se střelou, až do těžkého úhlu vlastní osobou vytlačen zamířil do prázdné brány. Balon se odrazil od tyče, načež vskočil šťastnému gólmanu do náruče.
Takže to po změně stran mělo být hop nebo trop. Jakákoli šance na přijatelný výsledek se začala rozplývat v 58. minutě. Napřed vystřihl famózní zákrok Pepa Hrbek, míč bylo nutné odpálit co nejdál, Jan Hořák-Okapník viditelně takový úmysl měl, jenže má nějak moc údů. Zasáhl to jaksi pofidérně a ještě se k tomu připletla ruka. Nebo snad nadledvinka, skvrna na játrech či snad stopa po někdejším vlásku? Odražený balon pak dopravil huťský Kulich do sítě. Od tyče, opačné, co v prvním dějství zradila Kojence… Pozor ovšem, Hoři nastoupil se sebezapřením, rozbolavělý kotník z Dublovic ho těžce limitoval.
Hoši od Kocáby to nevzdávali. Do útoku už byl převelen Pišta a muselo být jasné, že v hnusném počasí přijde cvrkot. „Já tam nechám všechno!“ ujišťoval Pišta o přestávce, což ani nemusel. Zatímco různé zplihlé postavy se na trávníku pouze ochomýtaly, on bojoval až na hranici sebezničení, jak to nikdo jiný neumí. V 52 letech opravdový zázrak přírody!
Byl to zrovna maďarský honvéd, co málem vyrovnal, jeho hlavičku však miláček štěstěny ze Staré Huti odvrátil z lajny. „Ne z lajny, míč už byl za ní,“ hromoval Pišta po zápase. Byl to vzpomínaný Radim Sobotka, kdo z trestného kopu div nepřizabil gólmana, pohříchu to neprošlo tam, kam mělo. A tak ještě dvakrát přišli ke slovu hosté. Triviální chyby jim napomohly. Ztráta balonu Kojencova, mýlka Lukašenkova a najednou skóre 0:3, pro Lečici již neřešitelné.
Škoda přeškoda, při bídě se sestavou na lepší výsledek bylo. Místo toho pokračuje výsledková mizérie, jejíž konec jest v nedohlednu. Anebo v dohlednu? Blíží se návrat Průjezďákův, snad i životospráva trenérova, a to by v tom byl čert, aby se Lečice, třeba hned na půdě silného Kamýku, nezmátořila.
(msč, bík)
Branky: 58. Kulich, 78. Březina, 84. Žižka. Rozhodčí: Máša (Dobříš) 8. Vrchní komisař: Jiří Krása (Praha) 7. ŽK: Sobotka, Dušák. Diváci: 42. Poločas: 0:0. Hráno 31.3. 2012.
Lečice: Josef Hrbek 6,5 – Váňa 6, Jan Hořák 6, Houska 6,5, Tokaji 7 – Sobotka 7,5, P. Svoboda 6, L. Kostečka 5, Fr. Dědina 5 – Dušák 5 (75. Srp - ), Toman 5 (51. Havelka 5). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 7. Vedoucí mužstva Eliška Opičková 10.
Lavička: Dvořák. Chyběli: M. Kostečka, Křivonoska, Víšek, Kilián (zranění), Josef Smetana ml. (v trestu), Messi (zaměstnání), Jakub Hořák (soukromé aktivity), K. Jaruška, M. Rákosník st., Břečka (?).
Hráč utkání: Radim Sobotka
Střelci Lečice: 4 – Jakub Hořák, K. Jaruška, 3 – Jan Hořák, L. Kostečka, 2 – Fr. Dědina, Křivonoska, Josef Smetana ml., Sobotka, 1 – Messi, Prášil, M. Rákosník st., Tokaji, Váňa.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 178 minut (do dalšího zápasu jde s 9 minutami), Jan Hořák - 159 minut (do dalšího zápasu jde s 5 minutami), Josef Hrbek 77 minut (do dalšího zápasu jde s 6 minutami), Břečka 6 minut (do dalšího zápasu jde se 79 minutami).