12. Velká Lečice - Hřiměždice
Jásat, nebo nadávat?
Remíza odsunula Lečici z čela tabulky ● I posedmnácté doma neporaženi ● Kojencovi to zase klouzalo ● Gólman Hřiměždic zneškodnil tři „mistrovky“ ● Smolař Rákoska ● Dva metry k vytoužené penaltě ● Rozhodčí Schořovský hnidopichem, ale také vzorem pro okres ● Rambo utekl od Chocholouška
Strach z Hřiměždic měl velké oči. Jasně, hrálo se doma, mluvilo se o třech bodech, zrovna tak ale i o značné útočné síle hostů. Proto byl Okapník znovu obětován do obrany. Obávaní střelci Poslušný a Junek si nakonec ani neškrtli, soupeř tolik nebezpečný nebyl, gól ze hry nedal. Naproti tomu Lečice měla více šancí, k vítězství rozhodně blíže. Jako první však inkasovala, vyrovnat se jí podařilo až šest minut před závěrem. Má se tedy jásat nad zachráněným bodem a udržením domácí neporazitelnosti trvající už 17 utkání, nebo nadávat nad ztrátou dvou bodů, která hochy od Kocáby odsunula z vedoucí pozice v tabulce? To ať si každý přebere sám.
LEČICE – HŘIMĚŽDICE 1 : 1
Kocába Arena – Odpočatí z týden starého slavení vedoucí pozice ve III. třídě, natěšení na večerní zábavu vyrukovali hoši od Kocáby na letos velmi silné Hřiměždice. A také trochu jako klauni.
Rozhodčí Schořovský, který podle svých slov přijel do Lečice asi po třiceti letech, totiž před utkáním rozpoutal bouři hodnou titulu Hnidopich roku. Nejdříve pravil, že Lečice nesmí hrát v černých trenýrkách jako hosté, takže se musely přivézt bílé. No, bílé. Od jara neprané a tedy umazané a zmuchlané, navíc abnormálně dlouhé. Rambo si je vytáhl až skoro k bradě, hotový Hurvajs, případně uprchlík od doktora Chocholouška. „Náš ústav se vám tímto mými ústy omlouvá…,“ zaslechli jsme známý vzkaz.
Pan sudí poté vtrhl do naší kabiny a zřejmě tam přistihl Rohlíčka u francovky, poněvadž dlouho nevycházel. S asistenty na lajnách a hlavním pořadatelem byl u sebe rovněž dlouho zavřen, Milan Maršík a Vyhlídka tam patrně podstoupili Widmarkovu zkoušku. Proti očekávání jí prošli…
Teprve potom se mohlo začít. Lečice při chuti, i když nikoli s viditelnější převahou. Na to, že se hrálo dolů, trefila „dolní“ bránu jen dvakrát, a sice po Střihavkových trestných kopech, jež gólman vždy zlikvidoval. Hřiměždice byly nepříjemné, naštěstí pouze po vápno, v boji o střed pole ovšem o kousek lepší. Jelikož Okapník operoval na místě posledního, na hrotu se pohyboval Lukašenko, vedle něhož se navzájem pletli Kojenec s Arnoštem.
Poločasovou pauzu jsme docela přivítali. Okapník na cestě do šatny žádal Hrubesche, aby jej přesunul do útoku, leč marně. Pan Schořovský si zase pochvaloval úroveň hry. „Zatím slušný zápas, na tak nekvalitním hřišti,“ podotkl. Vycítil též, že Lečice má ze soupeře respekt, ale všiml si téhož i na druhé straně. „Já myslím, že se bojíte jeden druhého,“ poukázal i na křečovitost Hřiměždic.
Byť znevýhodněna hrou směrem ke kabinám, začala Lečice druhou půli svižněji. Hrál se fotbal nahoru dolů a přispíval k tomu i rozhodčí. Bylo vidět, že sám kdysi kopal vyšší soutěže za Březnici a že dlouho pískával kraj. Pan Schořovský nechával hře spád, zároveň však nedovoloval žádnou divočinu, co pískat měl, to také pískal, díky pohyblivosti byl vždy tam, kde být měl, o autoritě u hráčů ani nemluvě. Skutečný vzor pro všechny okresní kolegy!
Duel se mohl vyvíjet docela jinak, kdyby nedlouho po zahájení druhého dějství Lečice proměnila první tutovou šanci. Balon letící přes celé vápno propadl k Rákoskovi, ten to možná trochu nečekal, ještě se však stačil zorientovat a nastřelil břevno. I soupeř nám dával občas zahulit a Kozel musel používat svůj fantastický postřeh a smysl pro včasné vyběhnutí.
Lečické akce rozjížděl režisér Střihavka, táhli je Arnošt a podél potoka neúnavný Rákoska. Dřel i Kojenec, avšak u něho jsme pozorovali stejně jako v Prostřední Lhotě zvláštní jev – zlatolebému andělíčkovi to neskutečně klouzalo. Když nepomáhají špunty, měl by se před zápasy procházet po kalužích zelené, aby mu obuv lepila a lépe přilnula k trávníku. Ostatně, před 25 lety to ve výčepu na lečické zábavě vymyslel jeho strýc…
Už už se zdálo, že protivníka přece jen nějak přetlačíme, vtom však přišla rána do vazu. Okapník, po celý zápas neomylný a burcující spoluhráče, ve snaze o odvrácení balonu učinil nezvyklý pohyb rukama. Nepodržel se za břicho, jako to dělá normálně, rozhodil je do výšky a zrovna v tomto nejnevhodnějším okamžiku ho do jedné z horních končetin trefil balon. Trestného kopu z ideálního fleku uprostřed čáry znázorňující pokutové území se ujal hřiměždický kapitán Januška a kopl to nechytatelně k tyči – 0:1.
Co teď s tím, jestliže do konce zápasu zbývá jen dvacet minut? Čekalo se, že Okapník půjde hned do útoku, jak si přál již o poločase, ale nic se nedělo. Ani lečický tlak se nedostavoval a začínalo to smrdět ztrátou domácí neporazitelnosti. Tím spíše, že hosté, znenadání sedící na koni, hodlali Lečici dorazit a nechtěli nám moc půjčovat míč.
Hoši od Kocáby na to přece jen ještě vlétli. Šrouby jako první zkusil utahovat Rákoska, jenomže z malého čtverce podruhé otiskl míč na břevno. To už v útoku konečně pobíhal Jan Hořák-Okapník, Hřiměždičtí trousili po trávníku maggi v kostkách a záhy se přesvědčili, proč. V 84. minutě rozehrál Střihavka od stráně standardku, přesně nalezl vysoké čelo Okapníkovo, po jehož zásahu míč doplachtil do sítě – 1:1!
Nabuzená Lečice toužila po dokonalém obratu. Přišel ještě jeden trestňák, maestrálně ho kopl Kamil Rada, ovšem gólman ho s pomocí břevna a neuvěřitelné dávky štěstí za záda nepustil. Tohle si bude navždy pamatovat, chytil totiž tři „mistrovky“, což se dosud nepodařilo žádnému brankáři z celého Příbramska. Rákoskova nesmírná dravost vyústila ve faul, který byl na něho spáchán přesně v rohu velkého vápna. „Být to o dva metry dál, musel bych pískat penaltu,“ měl jasno rozhodčí. Dokonána byla Rákoskova smůla, neprolomeno zůstalo lečické prokletí trvající už více než rok a půl. Pouhé dva metry, možná jen jeden, a už se ta penaltová značka mohla oprašovat!
Zlepšený výkon oproti tomu ve Lhotě, poté útlum, nakonec odvrácení prohry a sympatická snaha o otočení skóre. Tohle vše Lečice nabídla a jelikož Hřiměždice rovněž nepůsobily jako nazdárkové, dával se zápas jako řemen. „Na tomhle terénu určitě. Takový fotbal často nebývá k vidění ani ve vyšších soutěžích,“ opakoval pan Schořovský. Proboha, nepolevit! Zkusme ještě vyhrát ve Staré Huti, věřme v klopýtnutí Dalekých Dušníků proti Kamýku. V takovém případě by se Lečice stala podzimním mistrem! (msč)
Branky: 84. Jan Hořák – 70. Januška. Rozhodčí: Jan Schořovský (Káciň) 10. ŽK: Jakub Hořák. Vrchní komisař: Oldřich Dolejší (Praha) 7. Hlavní pořadatel: Václav Rákosník (Krámy) 10. Kaká Arena: Jaruška Váňová-Kaká 8, Ilona Housková 7, Simona Housková 7. Diváci: 113 (vyprodáno). Poločas: 0:0. Hráno 8.11. 2014.
Lečice: P. Svoboda 8 – Váňa 8, Jan Hořák 8,5, Srp 8, Tokaji 8 – M. Rákosník ml. 9, Rambousek 8, K. Rada 8,5, Fr. Dědina 8,5 – L. Kostečka 7,5, Jakub Hořák 8. Trenér: Zdeněk Houska 9. Vedoucí mužstva: Jaruška Váňová-Kaká 10.
Lavička: Houska, T. Víšek, Zboženský ml., Josef Hrbek. Chyběli: Messi (zranění), Štěpán, Toman (nemoc), Josef Smetana ml. (zaměstnání), Fr. Holec ml. (? – přítomen na stadionu).
Hráč utkání: Martin Rákosník ml.-Rákoska
Střelci Lečice: 11 – Jan Hořák, 7 – K. Rada, 5 – Fr. Dědina, 2 – L. Kostečka, Messi, 1 – Jakub Hořák, Rambousek, Toman, Váňa.
Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 167 minut (do dalšího zápasu jde se 20 minutami), Josef Hrbek – 19 minut (do dalšího zápasu jde se 71 minutami).
Výroky dne
„Kozel je v bráně jak na dovolené.“ (Arnošt o poločase mluvil o minimu práce lečického gólmana)
„On furt klouže, on si vzal nějaké turfy, nebo co.“ (Richmond při pohledu na klouzajícího Kojence prokázal nebývalou znalost sportovní obuvi)
„Kdybyste dali trenýrky na patník, tak on by je překopl i s tím patníkem.“ (rozhodčí Schořovský hodnotil Arnoštovo herní pojetí)
A co na to: Martin Rákosník ml.
Kdybych dal gól, Koláčová ulice mohla být i v Lečici
Nejagilnější, nejběhavější hráč, bohužel i největší smolař hektického zápasu s Hřiměždicemi. Gól v mistráku už přes půl roku ne a ne dát a tolik by si ho MARTIN RÁKOSNÍK-RÁKOSKA zasloužil. Mladík, který si nepochybně vzal k srdci dědovu kritiku, na to má ještě utkání ve Staré Huti a pak celé jaro. Motivace je silná: Koláčová ulice nejen v Krámech, ale i v Lečici, vědomí, že musí být lepším střelcem než o něco menší dvojče Čahoun…
Byl jsi hlavním tahounem mužstva, znamená to, že jsi šel v pátek spát se slepicemi?
Nějaké pivečko jsem si samozřejmě dal, ale byl jsem opatrný. Spát jsem šel brzy, abych byl fit, s Hřiměždicemi to přece byl důležitý zápas. Se slepicemi to nebylo, ale jinak jsem to bral rozumně.
Dvě nastřelená břevna, málem penaltový faul. Štvalo tě to po zápase, nebo jsi to hned hodil za hlavu?
Ne, nehodil. Kdybych místo dvou břeven dal aspoň jeden gól, mohla být Koláčová ulice i v Lečici, po zábavě obzvlášť. Fakt mě to štvalo.
Gól jsi dal naposledy v dubnu na Dobříši, proč ti to tam nepadá častěji?
Nevím, jsem nějak zakletej. Kolikrát mám ke gólu blízko, ale když ho můžu dát, ještě hledám před prázdnou bránou někoho jiného, místo abych to zabalil a šel sám. Asi se toho i trochu bojím, je třeba na tom zapracovat.
Co když dá v sezoně víc gólů Čahoun? Máte spolu nějakou sázku?
Nic zatím nemáme. Kolik že to zatím je, nula nula? Oba jsme stejní dřeváci, ale budeme na tom pracovat. Je čas, na jaře se uvidí. (msč)
A co na to: Richard Votruba
Na fotbalistu jsem starej
Myslivec, řezník, profesionální koláčista a Učiteľka tanca. Ne zrovna moc výřečný, to jen tehdy, má-li po boku Vyhlídku. Takový je člen lečického Sokola a jeho věrný příznivec RICHARD VOTRUBA-RICHMOND. Vnuk legendárního krámského fotbalisty a nimroda pana Mildy Záhorského patří k nejoblíbenějším a nejkamarádštějším lidem od Kocáby, jehož se každý zastává, rozzlobí-li se na něj sestra Markéta. Nechápeme jedno. Mohl by kopat za Lečici a Richmond řekne, že je na to starý. V osmadvaceti…
Zápas s Hřiměždicemi jsi netradičně sledoval z lavičky u lajny. To ses bál tatínka Vyhlídky?
To jsme měli dělat rozhovor už v sobotu… (pozn.: Richmond je v jiný den a bez šolichu nemluvný). Já jsem šel na chvíli na lavičku k tobě a za kamarádem Matějíčkem. Jinak jsem pořád nahoře (u Kaká Areny).
Pokud jsi na zápase, zajímá tě více fotbal, nebo „šolich“?
Obojí. Je to nastejno. Šolich, jak kdy. Lečice dobrý. Bál jsem se, aby nebyla plichta a dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Tvůj krámský soused Okapník dal už jedenáctý gól v sezoně. Máš pro něho nějaká pochvalná slova?
(dlouhé mlčení). To nevím. Normální. Je dobrej, že dal tolik gólů. Všichni jsou dobří. Já fandím Krámským – Hořimu, Fandovi, Liborovi, Arnoštovi, Čahounovi, Haberovi, Rohlíčkovi.
Lečici v týmu chybí vysocí hráči. Co takhle udělat si registraci a probojovat se do sestavy?
(ještě delší mlčení). Na to jsem starej. Na tréninku jsem byl jenom jednou dvakrát, ostatní hrajou odmalička. Budu se radši jen koukat. (msč)
A co na to legenda: Václav Rákosník
Ponožky? Měl jsem i čisté trenýrky!
S občasnými přestávkami se dostavuje na zápasy a většinou perlí. Nezapomenutelný Brazilec od Kocáby VÁCLAV RÁKOSNÍK-VYHLÍDKA, spolumajitel krámské Knihovny, zvané též Ordinace v koláčové zahradě, má na fotbal vždy osobitý názor. I na život vůbec. A výdrž, tu má neskutečnou. Nenašel se ještě nikdo, kdo by udolal Vladimíra Lukšana, superkonzumenta z MLKOS, jako v létě Vyhlídka U Holinků. Na něj zkrátka nikdo nemá.
Jak se ti líbil fotbal? Je remíza s Hřiměždicemi zisk, nebo ztráta?
Myslím, že můžou (Lečice) být rádi. Oni (Hřiměždice) byli taky dobří, taky měli spoustu šancí, taky se kopali za uši. Naši jich měli možná víc, ale zaplaťpánbůh za remízu.
Přišel jsi v čistých ponožkách? Neměl jsi náhodou na sobě ty, cos ukazoval před pár týdny v Knihovně?
Ne, ne, byly stoprocentně čisté. Měl jsem i čisté trenýrky. Žádný důkaz na to nemám, nikomu jsem je neukazoval.
Nestálo by za to vytvořit z Knihovny také velkovýrobnu koláčů?
Přidružená výroba? No, nevím. Je jisté, že ulice se jmenuje Koláčová. Bude tam i cedule. Už se na tom pracuje, lidi na to mám.
Jak se podle tebe Lečice na konci sezony umístí? Viděl bys to na postup?
Neodvažuju se tipovat. Řekl bych první, druhé místo. Záleží na tom, jak se sejdou výsledky, na konstelaci. Bude toho víc. (msč)
Malý kvíz od Kocáby
Pokud by se Václav Rákosník-Vyhlídka rozhodl provdat dceru Bobeše, vyvoleným ženichem by byl:
a) Jaromír Jágr
b) Kudrnáč
c) Richmond
d) nikdo
Správné odpovědi zasílejte na klubové stránky nebo přímo Vyhlídkovi na mobil. Řešení kvízu vyjde v příštím zpravodajství.
Správná odpověď z minulého zpravodajství: c) kočičí inženýrky